Neovladatelná chuť

Známe to všichni. Najednou se přižene ta neodolatelná chuť. CHUŤ na něco.  Na něco dobrého. Začneme s tou chutí bojovat, ale je to tak těžké. Vnitřní hlas nám velí zakousnout se třeba do čokoládové tyčinky nebo šišky uheráku. Někdy nás nohy skoro samy odnesou do cukrárny a srdce zaplesá nad výběrem chlebíčků, dortů a zákusků. Pak tomu ještě nasadíme korunu objednáním kávy se šlehačkou.

Kolikrát ani nevíme na co přesně chuť máme, ale jedno víme určitě – něco musíme sníst. A po vyplenění lednice najednou ucítíme úlevu. Někomu se rozhostí v těle pocit radosti, jiný cítí blaženost a další konečně klid. Vymažeme tím stres. Bohužel, ale jen na chvíli… Za chvíli se dostaví výčitky svědomí a strach z toho, že zase přibereme. Stres je zpět.

Příčinou neodolatelné chuti k jídlu je nesprávná funkčnost našich hormonů, konkrétně leptinu a ghrelinu. Jsou to dva nejdůležitější hormony, které se podílejí na hospodaření s energií a na regulaci naší hmotnosti.  Hormony působí na „centrum sytosti“, které se v mozku nachází v hypotalamu. Jak nás ale tyto hormony ovlivňují?

Leptin je hormon, který produkuje naše tuková tkáň. Když se zvýší jeho hladina, pošle informaci  receptorům v mozku a my máme pocit nasycení a nemáme potřebu jíst. Kromě pocitu sytosti tento hormon reguluje hospodaření s energií a podílí na kontrole hmotnosti hlavně z dlouhodobého hlediska. Když máme málo tukových zásob a tím pádem i nízké hladiny leptinu nutí nás doplnit energetické zásoby = tukovou tkáň zvýšenou chutí k jídlu. Také snižuje energetický výdej při hladovění. Když máme více tukové tkáně a tím i vyšší hladiny leptinu, tak bychom neměli mít tak velký apetit, protože zásob energie máme dostatek i na přežití hladomoruJ. Zdá se to být logické a jednoduché. Má to však jeden háček. A to je citlivost receptoru na leptin. Znáte lidi, kteří si bez jakýchkoliv problému udržují konstantní hmotnost 20 až 30let? To jsou ti šťastní jedinci, kterým leptinové receptory fungují perfektně. My ostatní, kteří si váhu musíme neustále hlídat, tloustneme už jen při pohledu na jídlo, nemůžeme si dovolit jíst cokoliv a kdykoliv.,  máme velice pravděpodobně  resistenci receptorů na leptin. A když naše tělo má více tukové tkáně, která produkuje více leptinu, receptory na leptin v mozkovém centru sytosti na něj nereagují a tím pádem nás provokuje tou neovladatelnou chutí k jídlo a láká nás častěji něco sníst. Tento fakt je podložen vědeckými studiemi, které vypozorovali u obézních lidí rozdíl v rezistenci receptorů na leptin oproti lidem kteří netrpí nadváhou. Kromě toho že  vysoké hladiny leptinu nám nedodají pocit sytosti vázne také regulace  pro výdej energie a když je zásoba energie velká, tělo s energii šetří. Takže i když se kaloricky nepřejídáme, tělo nevydává tolik energie kolik přijalo a ukládá si ji do zásob. Tukových zásob samozřejmě.   

Při redukci nadváhy se snižují hladiny leptinu a organismus protestuje – po dietě nastane období „žravosti“….velmi těžké období pro každého kdo shodil přebytečná kila. Tělo potřebuje určitý čas než přijme za přirozené  nižší hladiny leptinu a nebude permanentně provokovat chutí na něco k jídlu.

2 Ghrelin byl vědci objeven až o sedm let později než leptin a produkuje ho hlavně žaludek. Jakmile je žaludek prázdný, vyloučí se ghrelin, který donese do mozku  signály , aby zařídil přísun potravy. A když se najíme, jeho hladina se opět sníží. Mohli bychom ho přezdívat „hormon hladu“. Je ovlivňován nejenom velikostí porce jídla, ale také pravidelností a časem příjmu potravy. V žaludku máme něco jako vnitřní hodiny a pocit hladu se dostavuje v pravidelnou denní dobu.

Pokud jste dočetly až sem a porozuměli tomu složitému mechanizmu, tak jste o krůček blíže tomu to všechno ovládnout a zvládnoutJ

Oba výše popsané hormony regulují naši chuť k jídlu, pocit hladu, pocit nasycenosti a energetický výdej.  Je bezpodmínečně nutné zajistit jejich rovnováhu, abychom vyhráli boj s nadváhou.

Tyto hormony můžeme ovlivnit a přispět k jejich rovnováze díky těmto pravidlům:

1. Velikostí porce jídla – Konzumujte dostatek „nízkokalorické a vysokoobjemové“ stravu –  nejlépe zeleninou a salátem začít každé jídlo,  a fitness tyčinky =vysokokalorická a nízkoobjemová strava nechte fitnesákům, pro které jsou určenéJ

2. Pravidelnost – Naučte se jíst pravidelně ve stejný čas. Výkyvy v hormonech budou menší.

3. Složení jídla – Při rozboru všech možných diet, které vědci zkoumali, měla největší efekt na hormonální rovnováhu ghrelinu a leptinu dieta s nízkým obsahem tuku.

4. Vyhněte se vyšším dávkám fruktózy – Hlavně vysoko-fruktozóvým sirupům, které jsou bohužel přidávané skoro do všech průmyslově vyráběných potravinL! Z vědecké literatury vyplývá, že fruktóza má přímý vliv na rezistenci receptoru leptinu. To vede k tomu, že nemáme pocit nasycení i když jsme se právě najedli. Při váhové redukci by se mělo konzumovat  ovoce  nejlépe dopoledne a v dávce max 200g denně.

5. Konzumujte hodně vlákniny. Ovlivňuje hladiny ghrelinu, takže tlumí pocit hladu.

6. Zařaďte do jídelníčku omega3mastné kyseliny. Z lékařských studií vyplývá, že pravidelný příjem omega3mastných kyselin zlepšuje leptinovou rezistenci.

7. Pravidelně se hýbejte. Pravidelný pohyb zlepšuje rezistenci na leptin a piznejme si že ležením na pohovce hubnutí rozhodně nepodpoříme J.

8. Přijměte dlouhodobě výše uvedené návyky.

Organismus potřebuje 6 – 12 měsíců na to, aby se přenastavil na nové hladiny hormonů.. . 

Pokud máte potřebu něco sníst a chcete přispět k leptin-ghrelinové hormonální rovnováze, tak pro Vás máme tipy na vhodnou alternativu. Například dopolední ovocnou svačinku nahraďte mrkví nebo kedlubnou. Ideální odpolední svačinka jsou ořechy, semínka nebo naše sojové kuličky. Skvělou alternativou pro zahnání chuti na sladké (dopoledne, odpoledne i večer) jsou naše proteinové tyčinky a wafle, které si mohou dovolit i sportovci se svým zdravým jídelníčkem.. Jejich hlavní výhodou je to, že protein tělo plně zasytí. Příjemným bonusem je to, že chutnají každému i těm nějvětším mlsalům.