Strach

Strach. Emoce, která nás pronásleduje životem od dětství a vlastně k životu patří. Je schovaný někde uvnitř a najednou se objeví, vyvalí a pohltí nás. Se strachem musíme bojovat při změnách, neočekávaných situacích a chvílích, i ve chvílích kdy nám jde o život či řešíme nepříjemnost.

Strach z hubnutí je na místě, protože jde o změnu. Životní změnu. A bojíme se že selžeme , že to nezvládneme a také toho že budeme strádat. Nebojte se, nejste v tom sami. Každý z mých klientů je poháněn byť i malinkatým strachem. Když jste dohnáni k lékaři s cílem bezpodmínečně zhubnout jinak spějete nevyhnutelně k lékařskému zákroku, závažné nemoci nebo operace či nasazení léků do konce života, tak se prostě člověk bojí. Takových lidí prošlo mou ordinací už možná na pár stovek a příběhy jsou to různé a někdy neveselé. Někdo se strachu postavil a překonal ho a někoho strach paralyzoval a vzdal to.

Proti strachu však stojí lidská vůle a touha po životě. Když porovnávám lidskou sílu k překonávání překážek, kterou mají moji další pacienti, kteří prodělali mozkovou mrtvici a znovu se učí chodit , tak si občas v duchu říkám, že by to ti, co se odhodlávají zhubnout měli vidět. Také mají strach,(a vůbec se jim nedivím, já bych ho měla taky) ale ta verva se přemoci, postavit se strachu, je neuvěřitelná. I já sama se občas zastydím, když vidím tu sílu a sama hledám motivaci, se k něčemu odhodlat.

Víte, člověk se dokáže postavit překážkám a překonat strach, většinou až když je zahnaný do kouta. Můžeme polemizovat o tom, proč to tak je. Možná je to pohodlností, leností nebo naší hloupostí? Znáte nějaké zvíře či rostlinu kolem nás, která by se dobrovolně sebeničila a trávila potravou a tloustla. Opomenu pejsky, kteří jedí ze stolu s lidmi a sedí na gauči. Povýšili jsme jídlo na a pojídání jídla na nejtěžší drogu na které vzniká těžká závislost. Ono ta závislost na jídle nebo na nezdravých potravinách kterým nás bohatě zásobuje potravinářský průmysl přesvědčí naše vlastní já, že je normální a vlastně ve společnosti ve které žijeme i přirozené jíst ty nezdravé dobroty a nic nedělat. Ale ono nás to vždycky doběhne. Nic není jen tak. Tělo nám pomalu, ale jistě začne vracet to co do něj dáváme a jednou ten nápor prostě neunese a roztočí se vír zdravotních potíží, onemocnění a nedej bože něčeho horšího.

Zeptejte se sami sebe, co je pro Vás motivací v životě? Co Vás na životu baví? Co byste ještě chtěli zažít? Nikdo z nás neví, kolik času mu zbývá a je bláznovství si ho dobrovolně krátit. Jednou jsem od mé jedné klientky slyšela větu: je to na tom světě fakt divné – polovina lidstva hladoví a je podvyživená a druhá polovina přemýšlí jak jíst méně. A měla pravdu. Patříme k te šťastnější polovině a máme dostatek jídla i vody, tak se k jídlu i vodě chovejme s respektem a našemu tělu věnujme s péčí nejlepšího ochránce a najděme tu sílu se překonávat a strach brát jako výzvu k akci.  Výzvu ke změně.

Víte, jak se skvěle budete cítit, že jste se překonali? Že jste zhubli? Že jste řekli druhým, co se Vám nelíbí? Budete silnější, budete lepšími lidmi ne pro ostatní, ale pro sebe. Vaše tělo je jen Vaše a rozhodně ho nemá cenu huntovat a ničit. Jiné totiž k pobytu na tomto světě už nedostaneme. A nebojte se, rozhlédněte se kolem sebe a svěřte se někomu se svými strachy a obavami, určitě najdete cestu k tomu, jak se postavit sám sobě i okolí a konečně jednou provždy zhubnout.

Já VÍM, že to jde. Příběhy pacientů by vydaly na motivační román a to jsou důvody, proč píšu tenhle možná až motivační článek pro ty, kteří v hloubi duše ví, že je čas na změnu. Ráda Vám pomůžu a budu se těšit z Vaši výhra nad strachem, z posilněné sebedůvěry i každé malé či větší změny kterou se posunete směrem ke zdraví….